Hypotéka a rozvod? Má to řešení…

---

Na začátku jsou velké plány, na konci pak rozčarování a nesplacená hypotéka. Naštěstí všechno se dá řešit. Dokonce i v tak vyhrocené situaci, jakou umí být právě rozvod. Možností je celá řada – od prodeje nemovitosti přes vyplacení bývalého partnera až po variantu odložených splátek. Navíc díky 90% hypotéce pro vás teď bude nový start jednodušší.

 

Když už rozvod, tak komunikuj!

U rozpadu manželství bývá největším problémem, že pár v rozvodu spolu příliš nemluví. Špatná komunikace komplikuje situaci ještě víc, když je kromě ublížených citů ve hře i společná hypotéka. „Manželé, kteří podali žádost o rozvod, si často neuvědomují, že hypoteční závazek vůči bance mají společný, a že se tedy musí spolu domluvit, co budou s majetkem i se svými závazky do budoucna dělat. Pokud se domluví, dá se situace řešit. Pokud ne, problém se táhne delší dobu a může dojít k vážným situacím, třeba i soudním sporům“. A jaké je v tomto případě nejjednodušší řešení? Nemovitost pořízenou na hypotéku prodat a následně z peněz získaných prodejem hypoteční úvěr splatit.

Snadnější cesta do nového domova s 90% hypotékou

Především v situacích, kdy děti zůstávají pouze s jedním z partnerů, často nastává známý scénář. Partner, který má děti v péči, v bytě zůstává, ten druhý si hledá nové bydlení. To ale nebývá jednoduché. Podmínky na trhu jsou totiž přísnější než před dvěma nebo třemi lety a banky požadují u většiny žádostí o hypotéku spoluúčast ve výši 20 % z celkové výše úvěru. Pouze v některých případech smí banka poskytnout 90% hypotéku. Partner, který z manželství odchází bez hypotéky a bez nemovitosti a zároveň nemá v osobním vlastnictví jiný byt, na tuto variantu může dosáhnout.

„90% hypotéku mohou u nás v České spořitelně dostat klienti, kteří si pořizují svou první nemovitost – nemají tedy ve vlastnictví byt nebo rodinný dům, který třeba pronajímají. Výše úvěru však nesmí přesáhnout 5 miliónů Kč,“ vysvětluje Radek Vachulka, manažer bydlení České spořitelny.

Ty jdi, já zůstávám!

Složitější je dělení nemovitosti/hypotéky v momentě, kdy jeden z partnerů – toho času v rozchodu či rozvodu – chce v bytě či domě zůstat. „Pak musí svého bývalého vyplatit,“ upozorňuje advokát Jiří Bureš s tím, že takové spory řeší ve své praxi snad nejčastěji. Ale co když na takové vyplacení nemáte peníze, jako například třiatřicetiletá Marie Muchová, která kvůli této okolnosti rozvod se svým manželem záměrně brzdí, což pochopitelně vzájemným vztahům neprospívá. Manžel ji už za to začal „trestat“ tím, že se úmyslně přestal podílet na splácení půjčky.

„Několikrát jsem musela nemalou splátku řešit sama, což mě dostalo do dalších finančních problémů. Náš byt jsme kupovali před pěti lety za necelých šest milionů, nechci o něj po rozvodu přijít, ale kde bych teď vzala tři miliony?“ Marek Petráš sice připouští, že nejde o úplně nejjednodušší variantu, ale i ta má řešení.

„Na vyplacení bývalého manžela si také můžete vzít hypoteční úvěr, ale musí tam být součinnost obou. To znamená, že nemovitost se dá do zástavy a z hypotéky se vyplatí bývalý manžel.“ Marie ale v tomto případě musí prokázat dostatečné příjmy, aby mohla novou hypotéku sama splácet – pak může v bytě zůstat. Další možností je podle Jiřího Bureše ta, že se jeden z partnerů – spoludlužníků – ze splácení hypotéky vyváže a druhý si ji celou převezme na sebe a pokračuje ve splácení půjčky sám. Právní rámec takové řešení umožňuje, ale má svá úskalí. „To je však třeba dobře zvážit, při vyšších hypotékách jsou splátky velké, mohou dosahovat až několik desítek tisíc měsíčně, což je pro jednotlivce většinou problém,“ varuje advokát. Navíc musí vyvázání odsouhlasit banka, která bude posuzovat úvěruschopnost zbývajícího spoludlužníka. Najít spravedlivé rozdělení, které uspokojí obě strany, zkrátka není jednoduché.

 

Hádky a odložené splátky

Čtyřicetileté Lucii Zahradnické se před časem rozpadl vztah a bohužel nastala tahanice o děti, byt, a tím pádem i hypotéku. Její manžel, na němž visela značná část splátky, s ní přestal komunikovat a ona měla strach, že ji i s dětmi vystěhují na ulici. „Měli jsme a máme spory, víme, že třeba po dobu několika měsíců nebudeme schopni splácet, protože se neumíme dohodnout na ničem, natož na penězích, tak co teď…“ zoufá si. Podle Marka Petráše není nic tak černé, jak na první pohled vypadá. I když rozvod dohodou není na pořadu dne.

„Pokud za námi přijdete s časovým předstihem a svou situaci oznámíte, může se například domluvit individuální splátkový kalendář, s nímž budou oba spoludlužníci souhlasit. Banka se s vámi dle konkrétní situace dohodne na optimálním řešení.“ A produktový manažer rovněž upozorňuje, že ve všech případech, kdy se problémy v manželství či partnerství promítnou do problému s hypotékou, je vždycky lepší sdělit bance co nejdříve a popravdě, jak se věci mají. Ve chvíli, kdy bez oznámení přestanou chodit peníze, banka zareaguje dle zákona a sjednané smlouvy a výsledek bude pro všechny strany méně příjemný než zmíněná předchozí domluva na společném řešení.

 

Nemá cenu mlžit

Každá situace, do jaké se s hypotečním úvěrem můžete dostat, se dá řešit. Pokud se ovšem začne řešit včas a banka se dozví celou pravdu. „Vypíchl bych však, že nejhorší je, když lidé přestanou komunikovat úplně. A to nejen vzájemně, v rámci rozchodů či rozvodů. Lidem nedochází, že nesoučinnost s bankou má pak neblahé následky. To, že například celou dobu vztahu společnou hypotéku na rodinný dům ve spoluvlastnictví platil manžel a platí ji i po rozvodu, ještě neznamená, že je manželka automaticky vyvázaná. Kdyby se manžel naštval a přestal platit, banka si automaticky vezme peníze od ní. Což vede jen k nepříjemnostem,“ varuje Radek Vachulka.

Tyto možné nepříjemnosti jsou přesně popsány v každé smlouvě o uzavření hypotéky, může jít třeba o smluvní pokuty a úroky z prodlení a také o negativní záznam v úvěrovém registru, což může ztížit přístup k budoucím úvěrům. Krajním krokem je pak nucený prodej nemovitosti. „To se ale stává pouze výjimečně, jde o zlomek případů. Většinou se lidé s bankou nakonec domluví. Že by někdo bral někomu střechu nad hlavou, je opravdu krajní řešení. Dochází k tomu zpravidla pouze v extrémních případech, kdy klient s bankou vůbec nekomunikuje a nespolupracuje na řešení vzniklé situace,“ říká Radek Vachulka.

 

Zdroj: csas.cz